Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Kečupová královna

Jako malá holka jsem sezónu zavařování i „marmeládování“ vůbec neměla ráda. Moje šikovné dětské ručičky byly plně využívány u tak nimravých činností, jako je třeba čištění rybízu na marmeládu.

Tyto činnosti jsem neměla ráda ze dvou hlavních důvodů. Jednak naše domácí „handmade“ produkty zavařování neměly ani zdaleka tak hezké láhve a etikety, jako ty kupované a tudíž ani nešly tak pěkně srovnat, ale hlavně suroviny na jejich přípravu často okupovaly lavór, který by mi tehdy ještě klidně mohl posloužit jako malý bazének.

Když jsem trochu povyrostla, každý rok o prázdninách jsem babičce se zavařováním a „marmeládováním“ pomáhala. Nikdy jsem to nedostala příkazem, ani to nebylo pod hrozbou domácího vězení (pro domaseda jako jsem já to stejně ani není trest). Já svou babičku měla nekonečně ráda a udělala bych pro ni cokoliv. Dokonce i tu nimravou kyselkavou rybízovou marmeládu!

Myslím, že v tomto směru by na mě teď byla babička moc pyšná. Ono jak se říká, přišel na psa mráz. Ty kupované marmelády sice pořád mají krásné baňaté skleničky i barevné etikety a jsou krásně srovnané v regálu, ale jaksi mi v nich chybí to, co dělá marmeládu dobrou marmeládou – hodně ovoce a opravdový cukr.

A tak jsem si jednou v létě řekla, že když s nabídkou marmelád v obchodech nejsem spokojená, tak je prostě nebudu kupovat. Vzpomněla jsem si na léta marmeládové praxe a šlo to jako po másle. Manžel pro můj klid na duši dokonce sehnal baňaté sklenice s barevnými víčky, no radost pohledět do mého regálu! Není třeba ani krásných etiket – mám jen kyselkavou meruňkovou a voňavou jahodovou. S obsahem ovoce přes šedesát procent, slazeno opravdickým cukrem. Panečku, to je lahůdka! Když ji natřu na vánočku s máslem, je ze mě na chvilku zas ta malá holka, co jezdila na prázdniny k babičce.

Letos jsem si uvědomila, že ani kečup mi už tolik nechutná. Spousta koření, spousta soli i škrob a s trochou fantazie pak i chuť rajčat. Ne-ne, říkám si, tohle už taky nepodpořím! S babičkou jsme nikdy kečup nevařily, ale předpokládám, že vařit kečup, to je skoro jako vařit marmeládu. Nebo ne?

Svůj rodinný recept mi moje šéfová nadiktovala jako z rychlíku a já jsem si udělala jen pár rychlých poznámek. K receptu jsem dostala i degustační skleničku, kterou jsme s manželem, s prominutím, doslova sežrali na posezení. Je rozhodnuto, letos vaříme i kečup.

Podle útržku papíru s poznámkami jsme sehnali základní ingredience výhradně z vesnické produkce. Nechci tímto vyvolat klamlivý dojem, že jsem biofil a éčkofob, ale rajčátka, papriky i jablíčka, která mají v sobě sluníčko, chutnají mnohem líp.

Postup je jednoduchý: očistit – nakrájet – rozvařit – rozmixovat – přepasírovat – dochutit – povařit – plnit sklenice – sterilizovat. A tak jsme loupali, čistili a krájeli, krájeli, krájeli, až jsme zaplnili dva největší hrnce, jaké v našem malém bytíku máme. Nachystala jsem si do ponožky koření a pár hřebíčků, všechny ty mrňavé kuličky jsem poctivě počítala, ponožku pevně svázala a dala pozvolna vařit.

„Než to rozmixuješ, tak vytáhni tu ponožku s kořením,“ vzpomněla jsem si na vtip mojí šéfové. A pak jsem si všimla tu ponožku s kořením. Ležela na lince vedle sporáku. Bez počítání jsem znásobila množství kuliček a hřebíčků a rychle to ponořila do budoucího kečupu.

Celou tu masu jsem pracně přepasírovala přes mrňavé sítko a náš budoucí kečup se začínal podobat na kečup. Přidala jsem cukr a očištěné habanero papričky. Věděli jste, že ty potvory se mají čistit v rukavicích? Mě to teda nenapadlo. Ale kapsaicin je prý skvělou prevencí před revmatem. Takže já revma nebudu mít alespoň tři další životy! Tak teď jsem svoje ručičky, skrz-naskrz nasáknuté papričkami habanero, napařovala nad hrncem až do úplného zhoustnutí kečupu, naplnila skleničky a sterilizovala.

V posledních článcích habanero prstů mi dva dny chyběl cit. A taky jsem tam zapomněla dát ocet, který chyběl na mém seznamu ingrediencí a tak jsem druhý den musela otevřít všech jedenáct skleniček a… No, prostě nebyla to taková balada jako ty naše marmelády, ale ten kečup (teď už) nemá chybu! 

 

 

Autor: Lenka Bartošová | pátek 9.10.2015 17:50 | karma článku: 14,21 | přečteno: 334x
  • Další články autora

Lenka Bartošová

Psí věci (ne)potřebné

Rozloučit se svým psem je vždy hodně těžké. Je jedno, jestli jde do psího nebe nebo třeba za duhový most a je taky úplně jedno, jestli je to váš první nebo už pátý pes

20.7.2017 v 8:08 | Karma: 20,89 | Přečteno: 701x | Diskuse| Osobní

Lenka Bartošová

Na druhý pohled

„Haló slečno, vy jste ale kočka,“ oslovil ji při návštěvě psího útulku drobeček s velkýma ušima a křivýma předníma nohama. „Drobečku, ale já nejsem kočka...

11.10.2016 v 8:08 | Karma: 18,55 | Přečteno: 499x | Diskuse| Osobní

Lenka Bartošová

Proměny

Stejné místo, různé nálady, různé melodie, různá roční období. Často si povzdechnem a říkáme si "ať už je léto..." a přitom zapomínáme, jak krásné umí jaro být...

10.10.2016 v 17:02 | Karma: 19,25 | Přečteno: 290x | Diskuse| Fotoblogy

Lenka Bartošová

Kľak (1352 m n.m.)

Není Kľak jako Kľak. Ono je jich na Slovensku totiž víc. Kdybyste bloudili očima na mapě, našli byste tam hned tři tečky s takovým označením. Jednou z nich je malá obec v okresu Žarnovica.

5.8.2016 v 8:07 | Karma: 15,76 | Přečteno: 338x | Diskuse| Fotoblogy

Lenka Bartošová

Jak se krade pohovka?

O psech se říká, že vám nejdřív ukradnou srdce. A pak i pohovku. Ačkoliv jednu pohovku už mám a jinou nepotřebuji, ráda bych zjistila, jak to dělají.

6.10.2015 v 8:03 | Karma: 16,43 | Přečteno: 325x | Diskuse| Ostatní

Lenka Bartošová

Když jde pes do důchodu

Kdybych někdy vylovila z kouzelného rybníka zlatou rybku, věřte nebo nevěřte, první a možná jediné mé přání by bylo, ať můj pes přestane stárnout. Bohužel, zlatou rybku se mi zatím chytit nepodařilo a tak máme doma psího důchodce.

28.8.2015 v 8:08 | Karma: 36,02 | Přečteno: 2158x | Diskuse| Ostatní

Lenka Bartošová

Pejskaři versus nepejskaři

Nedávno jsem vyslechla smutný příběh o krutém konci života jednoho malého psa. Když s ním majitelka chodila na procházky, pejsek vždy odběhl k sousedce, která mu dala nějaký ten mls.

11.7.2015 v 9:03 | Karma: 36,00 | Přečteno: 4374x | Diskuse| Ostatní

Lenka Bartošová

O stydlivce a bujných muškátech

Ještě nikdy se mi nepodařilo vypěstovat tak bohatou záplavu muškátových květů, jako v létě posledního roku mých vysokoškolských studií. Metrové převisy barevných květů zdobily mou loggii snad až do podzimu.

18.6.2015 v 9:12 | Karma: 13,71 | Přečteno: 774x | Diskuse| Ostatní

Lenka Bartošová

Snaha se cení aneb doktůrek v růžovém

Když se začnu snažit, obvykle to zavání katastrofou. Tohle prokletí jsem zřejmě zdědila po babičce. Mám podezření, že to bylo přesně ten den, kdy jsem k ní jela na návštěvu a ona se rozhodla, že mi připraví řízky k večeři.

26.5.2015 v 13:32 | Karma: 17,96 | Přečteno: 780x | Diskuse| Ostatní

Lenka Bartošová

Štěkej aneb jak volat bez telefonu

Nikdy jsem svého psa nevnímala jako břemeno, se kterým se musí chodit na procházky, které musím živit a trpět jeho přítomnost. Pes je pro mě nejlepší přítel a nejvěrnější parťák.

12.5.2015 v 14:06 | Karma: 17,61 | Přečteno: 613x | Diskuse| Ostatní

Lenka Bartošová

Kehlsteinhaus

Najdete ho v jedné z nejhezčích oblastí Německa - ve středisku Obersalzberg. Neblaze proslulý Kehlsteinhaus , známý též jako Hitlerovo Orlí hnízdo neboli Eagl ́s Nest se hrdě tyčí nedaleko skalnatého vrcholu hory Kehlstein ve výšce 1834 metrů nad mořem. Tato stavba spolu s novou silnicí vznikla na podnět Martina Bormanna, osobního tajemníka Adolfa Hitlera a vedoucího hlavní kanceláře NSDAP, jako dar strany k padesátinám Adolfa Hitlera. Stavba trvala jen neuvěřitelných 13 měsíců a svým způsobem je symbolem německého umu a vytrvalosti. I když v současnosti patří k nejnavštěvovanějším místům jižního Něměcka, dodnes se nad tímto sídlem vznáší mrazivý stín nedávné minulosti.

13.3.2015 v 17:29 | Karma: 14,72 | Přečteno: 651x | Diskuse| Fotoblogy

Lenka Bartošová

Elis

Občas se náš život dokáže zvrtnout tak, jak opravdu nechceme. Člověk ale občas asi musí dostat nějaké to poleno pod nohy, aby se naučil, že když zakopne, musí zase vstát a jít dál. Před deseti lety jsem zakopla. Spadla jsem a hodně to bolelo. Tehdy jsem si to uvědomila. Mohla jsem zůstat ležet a litovat sebe sama. Já jsem se však rozhodla jinak. Věděla jsem, že musím vstát a jít dál.

13.3.2015 v 7:03 | Karma: 22,86 | Přečteno: 510x | Diskuse| Ostatní

Lenka Bartošová

Nero

Toho roku Martin nepřišel na bílém koni. Byl to pochmurný zamračený den. Svého milovaného Césara, jediného věrného společníka a skutečného přítele naposledy nakrmila a vzala na procházku. Potom se s ním musela navždy rozloučit, protože byl už hodně, hodně nemocný. Z veterinární ambulance sa vrátila jen s obojkem v ruce a s velkou dírou v srdci.

11.3.2015 v 7:23 | Karma: 16,47 | Přečteno: 444x | Diskuse| Ostatní

Lenka Bartošová

Poctivá anamnéza

Důkladný popis onemocnění, jeho vznik i průběh – to jsou důležité informace, které pomůžou lékaři s diagnostikou. Paní s malým křížencem, která právě vcházela do ambulance, si to plně uvědomovala a byla připravena veterináři sdělit vše do posledního detailu.

25.2.2015 v 7:23 | Karma: 14,71 | Přečteno: 440x | Diskuse| Ostatní

Lenka Bartošová

Lily aneb když si vás adoptuje pes

Je to asi trochu paradox, ale člověk by se cítil asi hodně trapně, kdyby svého psa férově odnesl do útulku se slovy "už ho nemám rád, už ho víc nechci". Ve sběrnách nechtěných a nemilovaných jsou předci jen o trochu lepší podmínky nežli na poli či v lese.

10.2.2015 v 16:10 | Karma: 22,78 | Přečteno: 566x | Diskuse| Ostatní

Lenka Bartošová

George

A tak se to stalo. Zvoní mi telefon a já ho zvedám s blbou předtuchou. „Zemřel dnes brzy ráno,“ tiše řekla třesoucím se hlasem. Myslím, že smrt rodičů je jeden z těch momentů, se kterými se prostě nedá vyrovnat. Člověk najednou má pocit, že je na všechno až moc sám a najednou mu děsně chybí, aby ho někdo vedl životem za ruku a taky pohladil po vlasech, když je nám ouvej. A je úplně jedno, jestli vám je deset nebo třicet.

9.2.2015 v 21:44 | Karma: 20,78 | Přečteno: 795x | Diskuse| Ostatní

Lenka Bartošová

Smečka prolhaná

Vždy, ale opravdu vždy drží spolu. Na první pohled jsou to poslušní andílci, podřízeni svým páníčkům, kterým dělají jen a jen radost. Když je ale chvilku sledujete, tak zjistíte, že jsou něco jako malá mafie, která má svou vlastní hierarchii i svá pravidla, která se musí dodržovat.

18.12.2014 v 7:41 | Karma: 13,62 | Přečteno: 652x | Diskuse| Ostatní

Lenka Bartošová

Koule jak se patří

Poslední dobou jsem jimi úplně posedlá. Nemyslím na nic jiného - v práci, doma, před spaním, dokonce se mi o nich i zdá. Nejraději bych si s nimi hrála celý den a třeba i celou noc...

15.12.2014 v 7:28 | Karma: 18,54 | Přečteno: 1066x | Diskuse| Fotoblogy

Lenka Bartošová

Když nemáte babičku na telefonu aneb projekt křenová omáčka

Křenová omáčka s vláčným bramborovým knedlíkem a kouskem šťavnatého uzeného masíčka. Toť jedna z mnoha chutí mého dětství. Sama jsem ji ještě nikdy nevařila, ale jelikož mi to v kuchyni jde obvykle docela dobře, sebevědomě jsem si naplánovala vaření tohoto lahodného jídla jako zpestření pochmurných dní.

7.12.2014 v 7:17 | Karma: 17,39 | Přečteno: 975x | Diskuse| Ostatní

Lenka Bartošová

Juráňova dolina – Západní Tatry

Nenápadná roklina, která se nachází v severní části Západních Tater. Říká se o ní, že je to druhá nejhezčí roklina na Slovensku. Pomyslné prvenství patří roklině Suchá Belá v Slovenském Ráji. Těžko říct, každá má své kouzlo... Posuďte sami.

30.11.2014 v 7:23 | Karma: 33,87 | Přečteno: 4343x | Diskuse| Ostatní
  • Počet článků 65
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 1179x
Neobyčajne obyčajná milovníčka psov, turistiky a vaječného likéru.